mně hlavně pomohlo si uvědomit, že druhý diskutující (manžel) už jiný nebude, že i když já dobře vidím jeho snahy odvést pozornost a přehodit odpovědnost na mě ("a kdy to asi tak mám udělat", "hlavně že ty jsi udělala/neudělala ...") a můžu se nad takovým stylem komunikace zalknout vzteky, je třeba to vzít jako fakt. a pak si toho holt nevšímat. mám na to dvě formulky "to já nevím" a "to teď neřešíme".