Karolíno, ale problém bude v odlišné definici nouze.

Já třeba za nouzi považuju situaci, kdy je třeba pohlídat dítě, když je matka v nemocnici a otec na služební cestě.
V téhle situaci myslím, že je na místě, když si rodinný příslušník odřekne kafíčko s kamarádkou a nakluše hlídat.

Ale chápu, co chceš Ty i Lucka říct - ta vzájemná pomoc v rodině je skvělá věc, je to dlouhodobá záležitost a mělo by to být oboustranné (tj. pomáhat by si měly obě strany navzájem, jsou-li toho schopné, ne jen jedna druhé). A souhlasím s tím, že ještě důležitější než pomoc (která třeba někdy není fyzicky možná) je ZÁJEM o to, co ten druhý/děti dělá, jak se mu daří apod.

Já to zase vnímám z druhé strany a kámen úrazu (někdy) spatřuji v tom, že některé děti si nárokují od rodičů pomoc ve všech směrech, ale samy na ně daleko víc dlabou - tj. považují za samozřejmé, že rodiče pomůžou, ale naopak to moc nefunguje. A přiznám se, že jsem asi v tomhle směru zaujatá, protože mi to vadí.