Narazila jsem na zpověď jednoho pedofila na internetu. Je to už dva roky starý článek, ale pro ty, kdo nečetli, jako já, určitě zajímavý.
Cituji: "Vyprávěl jsem, jak jsem se vyrovnával s pedofilií poté, co jsem si ji konečně dokázal připustit. Jak mi s tím hodně pomohlo několik dalších pedofilů, se kterými jsem se seznámil prostřednictvím internetu. Zjistil jsem, že to nejsou žádné zrůdy, které plánují, jak budou zneužívat děti. Naopak mi ukázali, že pedofil může žít spokojený život v souladu s morálními normami a platnými zákony. Tím jsem si ověřil, že mě pedofilie nepředurčuje k tomu, abych Terezce ubližoval, ale naopak k tomu, abych jí a dalším dětem maximálně zpříjemnil dětství."
Blog autora je zde: http://flarnytryl.blog.idnes.cz/c/67308/Jsem-pedofil-No-a-co.html#t2

Jsem si vědoma skutečnosti, že 90% sexuálního násilí na dětech páchají zcela zdraví a běžní heterosexuálové a těch pár případů napadení pedofilem bývá spíš u ne úplně zdravých pedofilů, nebo těch s jasnou myslí. Ale věřím, že je také mnoho těch, kteří se pod pláštíkem "zpříjemnění dětství" někde ve Skautu, Pionýru nebo školní družině nechovají zrovna košer.
Nicméně, mnohoznačnost života je široká a stojí za zamyšlení, jak se asi žije těm s "menšinovou orientací".