Já osobně bytostně NESNÁŠÍM i na cizích svatbách, proto jsem se i dlouho sama nechtěla vdávat a nebo mít tajnou svatbu. Nakonec jsme s manželem našli kompromis - veřejná svatba ale s výslovným zákazem zatahování. Měli jsme krásnou svatbu v kostele, ale jak jsme vylezli ven, už by se ve mě krve nedořezal: připravené chomouty, koule na nohu, kláda na řezání, hořící domek... Rázem jsem měla po náladě a odmítla cokoli dělat (takhle jsem to výslovně řekla - ničeho, co připraví, se nebudu účastnit). Chudák manžel to tam za mě vyžral. Nakonec to dopadlo tak, že hasiči, kteří to měli připravené, SE URAZILI!!! A tchýně se mnou taky chvíli nemluvila, přestože i ona o zákazu věděla. Osobně si myslím, že jsem právo na urážení měla spíš já... Líbí se vám podobně rádoby "legrácky"? A respektujete, když si je novomanželé výslevně nepřejí?