Upřímnou soustrast.Nepomůže na to nic,je to bolestivé a smutné,plač,vzpomínej a postupně budeš snad plakat méně a méně,až se všechno zase vrátí k normálu.Věř mi,bude to tak.Mi zemřel první muž,když synovi byly dva roky,nějakou dobu jsem nevnímala svět,jen jsem automaticky krmila dítě a seděla a hleděla.Nevím jak ty dny šly,ani vlastně co se dělo.Sem tam jsem si vzpoměla,že bych měla jíst i já,tak jsem něco snědla a zase seděla a hlděla.Neumím říct co se stalo,kdy a proč,ale prostě to jednou přešlo a jsem veselá,bavím se a směju,miluju jiného muže a vzpomínky už tak nebolí.