To že jsme věřící a jinak si prostě zvyknout Poměrně často brečím i teď, protože moje dcerky nemají ani jedno dědečka, který by stál za pojmenování "dědeček". Jednoho takhle sice pojmenovávají, ale má do zasloužení tohoto označení hodně daleko a hlavně není vlastní. Takže jen si představím, jak by mé dcerky můj táta na rukou nosil... už slzím.
Mmch můj táta zemřel když jsem byla v 5. měsíci těhotenství s 1. dcerkou, takže jen věděl, jak se bude jmenovat a hrozně se těšil na svoji první vnučku. Nedočkal se jí Ale takoví je hold život...