Je mi to moc líto
Se smrtí milovaného člověka se lze vyrovnat těžko ,vlastně spíše si jakoby zvyknout ,příjmout to. Když mi umřel táta 40let-náhle (byla jsem na něm děsně závislá) myslela jsem ,že pro mě skončil svět , myslela jsem ,že se zabiji ,měla jsem děsné chvilky ,nejedla jsem (proč také ,když on nemže.... Nejhorší bylo ,když jsem dělala rutijní práce jako jela tramvají , myla nádobí... Také jsem pořád brečela ,třeba se áhle rozbrečela v obchodě před regálema....
Hodně jsem byla ráda ,když jsem o něm mohl mluvit s lidmi kteří ho znali ,teda já nemluvila to oni ,já jen měla knedlík v krku ,ale bylo to příjemné. Naštěstí otce znali snad všude kde jsem se pohla.Jen jsem nesnášela větu :upřímnou soustras ,, zní mi totiž neupřímně
Opravdu vše jen zalepí čas ,nezahojí ,jen zalepí ,ale bude lépe