Zumbu jsem nikdy nezkoušela, ale vím, že na některý věci prostě nemám. Kolektivní sporty jsem odpískala už dávno, nemám potřebu ostatní štvát tím, že jim neúmyslně škodím. Dělám jen věci, kde na mně není nikdo další (moc) závislej, a který nejsou až tak o šikovnosti, jako spíš o vytrvalosti - jezdím na koni, na bruslích (občas si vyslechnu dobře míněné rady o tom, jak bych na nich mohla jezdit efektivnějc, jen kdybych dělala to či ono...), na kole. Všechny pohybový aktivity beru tak, že komu se to nelíbí, ať se na mě nekouká.
Ale vyhrabat se z dětských traumat z hodin tělocviku mi zabralo docela dost let.