Dobrý den,
jdu se za vámi poradit, jak byste reagovali v této v podstatě banální situaci.

Synovec (3), je dost rozmazlený a lakomý. Má, co chce. Když náhodou není po jeho, tak hned začne brečet a všechno si vybrečí. Svoje hračky nechce nikomu půjčovat.

Když si včera hráli s naším synem (5), tak z toho byla bitka, protože syeovec nedbal na synovo vysvětlování a domlouvání, tak dostal pěstí. Se synem jsem to probrala, vysvětlila, že ani když nezabere vysvětlování a domluva, nemůže nikoho bít do obličeje. Pak se šel bratránkovi omluvit.

Za chvíli si pak hráli zase spolu. Synovec měl u sebe synovu hračku, ale svoji mu žádnou půjčit nechtěl. Ani si s ničím nehrál, jen si všechno hlídal. Syn se mu snažil vysvětlit, že má půjčeného jeho koníčka, tak ať mu za to půjčí ten traktor. Nezabralo to. Tak si ho zkusil z jeho ruky vzít. A byl řev a slzy. Tak jsem syna odvedla pryč a řekla mu, ať se na něho vykašle a hraje si bez něho. Jenže syn to později "vyslepičil" tchýni, která je naštvaná, že jsem mu to řekla, že do toho nemám vůbec zasahovat.
Jenže když nezasáhnu, tak to skončí buď bitkou nebo neustálým vztekem syna na svého bratrance.

Nechci mu pořád vysvětlovat - "Musíš to pochopit, on je malej, hloupej, ty jsi větší, máš víc rozumu." Starší bude pořád. A proč by měl pořád ustupovat rozmazlánkovi.

Co byste radili? Utnout styky moc nejde, protože bydlíme v domě s tchánovci a k nim jezdí švagrová s dětmi na dlouhodobé návštěvy.