já bych řekla,že jsi zasáhla až na hranici - tvůj syn se s ním zkoušel domluvit - super, ví,že má napřed řešit konflikt ústně a až pak pěstně na druhou stranu pokud už tam došlo k ráně pak je na místě zasáhnout...

Asi bych neřešila to,že synovec nechce půjčit hračky - on na to má vlastně i právo - přece nemůžeme učit děti,že mají půjčovat své věci když nechtějí. I my dospělí když si od nás bude chtít půjčit kamarád auto mu hned nekývneme když víme,že jezdí jak hovado Takže pokud synovec nepůjčuje,řekla bych synovi - on je nechce půjčovat tak to prostě nejde. A pokud synovec má hračku tvého syna a syn ji chce zpátky - pak synovec nemá právo mu v tom bránit - a je potřeba zase syna naučit aby si svou věc dostal zpět - zkusil to domluvou. Nepomohlo to. Jako dospělí bysme asi zavolali policii kdyby nám někdo nechtěl vrátit auto (možná,že někdo by šel kamarádovi rozbít hubu) ale teď je otázka co teda syna chceš naučit - cestou mírnějšího zla je přivolat policajta - tebe abys mu pomohla. A se synovcem bych se nepárala - požádala bych ho o vrácení,nedal by, hračku bych mu vzala.

Možná to není správné řešení,ale asi bych to takto uplatnila - rozhodně bych svému dítěti nenabízela pojď budeš si hrát s něčím jiným,však on ho ten traktor omrzí. Musíme ty děti naučit trochu asertivnímu chování...