U nás je to tak, že já mám pocit, že by se trápit měl, nebo být šťastný - podle situace. Ale on se nehroutí nikdy. Když se narodili děti, tak jen řekl, že porodila každá, tak proč né já. Neprojevil žádnou radost z toho, že má dceru nebo později syna. Ale táta je skvělý a dětem se moc věnuje, což je asi důležitější než kdyby u porodu ronil slzy. Asi se s tím srovnává sám, bez potřeby sdílet smutek a radost s někým jiným. Nejspíš jediný člověk, který s tím má problém jsem já