Mil007, co je na tom? Na tom je to, že tady neexistuje univerzální řešení. Což je i důvod, proč jsem tento příspěvek napsala, čekala jsem na odlišné názory. Ono záleží i na konkrétní situaci i na dítěti samotném - jak je staré, komu jde na pohřeb, jestli chce jít nebo ne atd. Já osobně bych svoje malé dítě na pohřeb jednak proto, že by z toho nemělo rozum, a jednak proto, že by to pro něj mohl být příliš velký stres, ale opět by záleželo na tom, o čí pohřeb by šlo. Ale v žádném případě nechci tvrdit, že kdo jedná jinak než já, to dělá špatně, to vůbec. My jsme to se synem (jsou mu 4) udělali tak, že jsme mu o tom úmrtí řekli až tehdy, když se sám zeptal, a pak jsme se s ním šli podívat na hrobeček. Nebylo to pro něj vůbec traumatizující, naopak se mu to líbilo, ovšem podotýkám, že šlo o smrt někoho, kdo byl starý a vážně nemocný, a tak to bylo pro něj samotné i pro všechny vysvobození. Ale přesto jsme byli smutní a dotyčný nám chybí dodnes, byl to skvělý člověk.