Narovinu si myslím, že na tvoje prokazování pravdy není nikdo zvědavej. Když si představím, že mám borca, a furt sebou někde musíme tahat jeho sestru, protože nemá kamarádky, a nedokáže se sama zabavit, a pak ještě celá rodina musí řešit, proč ona teda šla/nešla na koupák, kdo co řekl, jako ať jde nebo nejde... ty jo!
Dovedu si tohle chování představit u desetiletých dětí, tohle už mi připadá divný.
Jako že se chceš kamarádit s bráchovou přítelkyní, protože svoje kamarádky nemáš, to je síla. Ta dvojice musí mít hodně silný nervy.
Tvoje témata jsou furt dokola. A furt dokola ti tady všichni radí, ať se probereš, začneš být konečně zodpovědná sama za sebe, odstěhuješ se, ať si najdeš kámošky a tak dál. A neříkej, že je to zase takovej problém.
Jenomže to bys s tím musela chtít sama něco dělat. Nechceš. Proto budeš furt dokola zakládat témata o tom, co řekl brácha, proč tě vzal nebo nevzal do kina, do lesa a co já vím.