Ty ale nejsi single a nežiješ tak, ty žiješ s maminkou a tatínkem a řešíš, zda jít či nejít s bráchou na koupaliště, protože sama se tam jít bojíš.
Tví vrstevníci mají pravdu, že nejsi tak úplně v pořádku, nezlob se.

Je mi jasné, že tě rodiče deptají a možná i psychicky týrají, ale bez urážky, ty si o to úplně říkáš, jak jsi nezralá, sebestředná, bez skutečného reálného cíle, bez vlastního života, pro kterou je střed světa co řekne maminka, tatínek, bratr, švagrová, pro kterou je důležité "prokazování pravdy" v takové banalitě, co jsi popsala.
Proč je nepošleš do háje?
Žít s tebou musí být pro všechny strašně únavné, myslím, že by se i jim ulevilo, kdyby jsi měla svůj život, práci, přátele, a nevěšela se z toho, co kdo řekl. Je to musí strašně dráždit, což chápu.
Jsi dospělá a myslíš jako labilní šestnáctka.
Prober se, sama to asi nezvládneš, klidně s psychologem, to nemusí každý vědět.
Hledej práci takovou, aby jsi se mohla odstěhovat, ne žít v dětském pokojíčku se sny o jeskyních a útulcích...