Syn jde nyní do 3. třídy a to, že je dyslektik víme od jeho první třídy. Co se týče drilu, tak ten u nás nikam nevede a ani nám v dys-centru, kde jej diagnostikovali nedoporučili. Existuje místo toho řada nápravných sešitů - hraní se slovy. Také u nás zabírá párové čtení - já větu, on větu, případně čteme oba naráz (a já se snažím být o zlomek sekundy za ním, aby jen neopakoval). Trénujeme tak interpunkci, kterou jinak není schopen vnímat.
Totéž platí u psaní - zkoušeli jsme psát celou stránku diktátu navíc - k ničemu. Teď napíše 3 věty a hlavně v nich má za úkol najít a zdůvodnit chyby. Jindy zase opravuje mnou nadělané chyby.
Jinak je to ale opravdu běh na dlouhou trať a cíl v nedohlednu.

Bohužel to, že syn čte hůř než ostatní jej začíná i velmi brzdit i v jiných předmětech - je-li ve slovním zadání v matematice "Karel" a "Karla" zaručeně spočítá něco zcela jiného atd. Navíc má zájem o knihy, které jsou pro něj na čtení příliš těžké (texty pro dyslektiky jsme vyhodili, to jej opravdu nebavilo) - takže mu i hodně předčítáme my, aby trénoval porozumění čtenému textu.