Mám zvláštní pocit z mojí sestry. Je jí 24, má SŠ, ale pracovat se jí moc nechce. Kdysi řekla naše babička "ta se pro práci nenarodila" ... Do práce tedy chodila, pak byla na pracáku, což jí vůbec nevadilo, jakmile přestala mít nárok na podporu, zase si něco našla. V tuhle chvíli už 2 měsíce marodí .... prý se zádama. Když jsem se jí ptala, jestli to nevadí někomu v práci, tak prý jak by to mohlo někomu vadit, že je snad nemocná. No, vidět jí šéf den co den během vycházek na koupališti, asi by se mu to taky moc nelíbilo. Nemocenskou má dost podobnou tomu, co si vydělávala, takže ji nic netrápí. Do práce nechodí, že by ji to bavilo, ale aby měla nějaké peníze. Být doma a prolenošit den pro ni není nuda. Máte ve svém okolí taky takové flákače? Paradoxně rodiče, u kterých stále žije, ji v tomhle životním stylu podporují. Naopak moje rodina, kam jsem se provdala, jsou úplně jinačí. Jsou pracovití, ctižádostiví, chtějí něco dokázat. A to nemluvím o tom, že z našich daní platíme tyhle nepracanty.