Dobrý den Pilar,

to co píšete:
"A potřebuješ vůbec odpuštění? Nebo jde jen o to, že už sám sebe nevidíš jako toho spolehlivého chápající partnera a že Tě tak nevidí ani žena? Žena Ti podle toho, co píšeš, odpustila. Spíš si v ní něco zlomil, ono to srostlo, ale už vždycky bude poznat, že to bylo zlomené".
je moc hezký a asi dost pravdivý... Nejsem dokonalý a na spolehlivého chápajícího partnera si (už) určitě nehraju... Že je hodně věcí jinak "než předtím" je jasné. Vždy jsem věřil, že důležitá je pokora před životem a neubližovat lidem okolo... A v tomto případě jsem opravdu velmi zklamal... Ne že bych manipulovat nebo tak něco... Já jsem svůj názor řekl naopak jasně (nic ke chlubení, určitě jí to nijak nepovzbudilo).

Kdyby byla moje žena v tomto jako Vy (tj. být co nejvíc s dětmi doma), tak samozřejmě tento problém neřešíme. Ale to mě neomlouvá protože je prostě jiná (a jinak naprosto úžasná žena a matka našich dětí) a já to nedokázal respektovat (ne souhlasit s ní, ale respektovat jí)

To že, narozdíl od Vás, nedokázala stát za svým a vybojovat si to, je velké bohužel ale nebylo to pro ní lehké a asi bych taky ustoupil kdybych byl v její situaci....