Bukvice, to zní strašně. Když jsem myslela, že se bolestí pominu, tak jsem si opakovala, že si musím říkat, jaké mám štěstí, že můžu rodit normálně a ne sekcí. A i to aspoň trochu pomáhalo. Také nesnáším pohled na krev, ale při porodu a po něm jsem to všechno sledovala s takovým zvláštním nadhledem, jako kdyby to ani nebylo moje tělo.