A nenapadlo tě, že třeba on se s celou situací nemůže vyrovnat??? Na jednu stranu se ho celá věc hrozně týká, na druhou s tím ale vůbec nic nenadělá. Píšeš, že jste si pak doma povídali, ale třeba už toho měl dost a nechtěl to poslouchat pořád dokola. Určitě tě chápe, ale asi je pro něj jednodušší to co nejrychleji vytěsnit z hlavy a jet dál. Ono totiž nic jiného nezbývá ani tobě. A ta hysterie - no, myslím, že jsi přestřelila, na druhou stranu jsi pod palbou hormonů. Nevím, nechala bych to teď být a řešila dál, až se i ty trochu uklidníš. Prostě asi není ten typ, který by seděl doma s tebou a brečeli jste si vzájemně na rameni, nic víc. A vyžadovat to po něm by byla největší chyba.