Tak mu to prostě asi nedoteklo. Nikdo nejsme neomylný. No nic, jdu si konečně lehnout, tady stejně chceš slyšet jen to, co si sama myslíš.
Mám za sebou potrat, spoustu hnusných věcí, spoustu operací, spoustu zklamání - takže můžu soudit. Do hlavy chlapům nevidíme, oni nám taky ne, co se jasně neřekne, to oni těžko vyčtou ve hvězdách. Asi to byla u vás první větší zkouška nervů. Manžel mě nikdy nenechal samotnou, nemocnice nesnáší, ale vždycky přišel, třeba na chvíli, ale scény jsem mu nikdy nedělala, jakože měl být se mnou tak a tak dlouho a teď a tady.... Přeju, ať se celá věc vyřeší, vy si to vyříkáte a vysvětlíte.