Každý se se stresouvou událostí vyrovnává po svém. Někdo chce blízkost druhého, jiný být sám. Tvůj manžel je nejspíš druhý typ a NENÍ to horší reakce, jen prostě jiná a odlišná od tvé, v čemž je asi problém.
Jsi teď zraněná a "byla jsi v pohodě". Buď jsi v pohodě byla a tudíž jsi skutečně reagovala neadekvátně, nebo jsi v pohodě nebyla a tudíž jsi to měla narovinu a čitelně sdělit.
Já jsem taky typ, co smutní raději sám... potřebuju si sama srovnat pocity, emoce, myšlenky... kdybych byla na místě tvého partnera, raději bych se zeptala, zda s tebou mám být a jak se skutečně cítíš, a reagovala na to, co řekneš.
Pokud řekneš, že jsi v pohodě, prostě bych odjela sama smutnit.
Pokud v nepohodě, byla bych s tebou, a sama byla až po té, co by se tvá nepohodě zmírnila.
On se dostal do situace, na kterou neměl vliv, musí si to zpracovat dvojnásobně.

Tak už se na něj nezlob, nedělej hrdinku a řekni, jak moc se trápíš, jak moc ho potřebuješ, jeho blízkost. Nám to neříkej, my ti nemůžeme pomoct. JEMU to řekni.
On ti to narovinu řekl, že potřebuje být sám. Buď stejně přímá. Užíráním nepomůžeš sobě ani vašemu vztahu, který teď prošel docela zátěžovou situací...
Přeji, ať to zvládnete