Loubínko, to je mi fakt moc líto
Podle mně je to člověk, který utíká od problému, místo aby jej řešil. Nechává tě "v tom" ve chvíli, kdy ty jej nejvíc potřebuješ. Taková věc se těžko zapomíná. Soucítím s tebou. Taky by mě to dost vzalo. Ten pocit, že mi partner není oporou.

Samozřejmě, že on taky cítí smutek po dítěti, ale ty jsi na tom určitě hůř. No a nechávat ti ještě "na krku" dítě, když jste právě o jedno přišli... No comment...

Hledej teď oporu v někom jiném (co máma? sestra? blízká kamarádka? máš někoho?) Co vypadnout taky někam na víkend pryč?