Vy máte ve všem jasno a udělaly jste i jasný závěr.

Pro mě to má dva rozměry - jeden je zjevný a v tom nebudeme asi ve sporu, nakonec ho požádala o pomoc a aby přijel, a on nepřijel hned. Měl udělat možné i nemožné, a přijet.
Pak už to kazila i zakladatelka, protože to ona začla idskusi o panu XY a co říkal. To spustilo lavinu.
Stalo se.

Druhá je rovina toho, co většina lidu pokládá za hrdinství a co za slabošství.
V tom se totiž neshodneme.
Pro někoho je tajení skutečných problémů a bolesti hrdinstvím. Pro mě je to hrdinství jen za jistých okamžiků, které ve vztahu jsou málokdy. Jinak je to jen demosntrace síly. To není o tom, že ten muž chce tu ženu silnou. Ne, to ONA chce být v jeho očích stále silná a obdivuhodná, klidně i za cenu popření skutečných problémů. Nechce se obnažit a ukázat slabá. Od něj ale očekává, že bude natolik empatický, že na to přijde. Je zajímavé, kolik lidí fandí nečitelnosti ve vztahu. Neobnažení a neukázání slabosti, strachu. Jak je vyzvyhován ten, kdo "mlčky trpí a vše snese", a dehonestován ten, kdo jasně řekne, JAK si chce svou bolest odtrpět.
Je to o tom, že na otázku jak ti je, řekneme dobře, což může znamenat dobře, ale taky "cítím se mizerně, ale to by jsi měl vědět, a protože to nevíš, jsi neempatický a nezasloužíš si, abych ti to řekla. I tak ale očekávám, že na to přijdeš a uděláš vše, na co myslím, a pokud to nebude hned, tak i to, na co nemyslím. Jinak tě právem potřestám. Já můžu říkat co chci, ty musíš dešifrovat, kdy říkám pravdu a kdy ne. POtřebuju zůstat v tvých očích silná, ale teď se ke mě chovej jako k silné s problémy, zapomeň na sebe a opečovávej mě". Proč je takový problém to narovinu říct?
Vážně se vidíte jako silné a hrdinky, když se takto chováte? Když řídíte tisíce kilometrů a taháte děti, a podstupujete operace, a pak řeknete sevřené bolestí "to nic není, zvládnu to"?
Vážně si myslíte, že svět se točí kolem vás, že lidé MUSÍ vidět pod povrch?

Je mi jasné, že se neshodneme, vaše argumentace mi přijde scestná, ale to bude tím, že je prostě jiná.
Máte v sobě obraz jediného správného řešení vaší konkrétní situace a odchylku netolerujete. Připojíte pár nálepek o sobcích a slaboších, a je hotovo.
Slabší článek může být zakladatelka jako ta, kdo možná trpí víc, ale pořádně to nezařve a o pomoc si klidně hlasitě neřekne. Neodhalí se, neobnaží (ne před námi, v diskusi to chápu), ale před chlapem. Chce zůstat v jeho očích hrdinka, což on respektuje, za což se mu dostane jen pohrdání.
Tak kdo je ten slabší?

Hlavně je to jedno. Lidi jsme různí a ke konfliktům dochází tam, kde se ti různí sejdou.