Myslím, že je to období a že to musíte prostě přežít. Reagovat je ale určitě třeba.

Nám dobře fungovalo po prvním prohřešku odvést někam do ústraní, přičapnout si k němu a vysvětlit mu z očí do očí, co udělal špatně a jak to měl udělat dobře. A přidala jsem varování, že pokud se to bude opakovat, jdeme okamžitě domů. Toto je ale třeba důsledně, opravdu okamžitě a bezvýjimečně udělat, i za cenu strašlivé scény. několikrát jsem ho domů nesla kopajícího v náručí. Potom jsem ještě jednou vysvětlila, co a proč jsem udělala, až se zklidnil.

Je ale třeba mít ho pořád na očích. Ono ne vždy je viníkem on a není podle mne nic horší, než kdybych zareagovala proti němu nespravedlivě. Pokud ho někdo vzal po hlavě a on mu to oplatil, jen jsem vysvětlovala. Odchodem jsem "trestala" jen jeho aktivní útoky.

Ehm, rozhodně to nepochopil napoprvé a párkrát jsem měla pocit, že mne záměrně testuje