Nemá to co dělat s hledáním smyslu své existence? Proč žiješ a jak bys to měla naplnit, abys svět obohatila o to, o co máš - ale nevíš, co to je (nebo myslíš, že je to muž a děti)? Takhle jsem to měla já; nejdřív jsem se nedokázala těšit ze života, dokud jsem nenašla životního partnera (což bylo kolem třiceti); pak jsem zjistila, že to nestačí a ke smyslu existence mi to cestu neukáže, byla jsem z toho dost špatná, odkládala jsem i mateřství, abych TO nejdřív našla, ale nepovedlo se, tak jsem měla první dítě (ve 34) a pořád ještě jsem nevěděla, co tu dělám (brečela jsem, že cítím, že tu mám nějaký úkol, jenže nemůžu přijít na to, jaký, a čas ubíhá) - a pak se po pár měsících najednou začaly dít věci a já přišla na to, kdo jsem a co tu dělám. Ještě jsem stihla druhé dítko ve 38, takže máš určitě ještě čas.
Možná na tebe někde ten muž i dítě čekají, až svému životu dáš nějaký smysl sama, a pak přijdou. Možná by stačilo, kdyby ses přijala i bez muže a dětí, a už by přišli.
Snad to nezní jako rady, které sis nepřála... spíš bych ti ráda dodala důvěry v budoucnost.