Ciq, chci ti odopovedet, ale nevim uplne presne jak

Posledni porod doma pro me zacal silenym sokem, nepoznala jsem ze rodim, krvacela jsem, zmatkovala, plasila, silela, mozna i hystercila, nekontrolovane brecela... Kdyz dorazila PA (kterou jsem teda byla schopna po poradne dobe zavolat), tak jsem se pomalu uklidnila a az potom potom "pochopila" ze rodim a ujasnila si, ze jo, uz je to dobry, uz vime (ja a mimi) co delat.

Potom nasledovalo neprijemno, kdyz se vzbudila dcerka a potrebovala me a ja bytostne nechtela, aby u porodu byla, takze jsem vlastne porod "zastavila". Plne otevrena, ovsem mimino nesestouple, s latkovou plinou mezi nohama jsem v naruci se 16ti mesicni delala klasickou ranni rutinu. Prebalit, dat snidani, pripravit svaciny do skoly... Temer dve hodiny bezne denni rutiny, zadne rodime. Mezitim se mi vymenila PA za jinou, me daleko milejsi. Kdyz vsichni odjeli z domu, tak jsem si uvedomila, ze ted uz by to slo a mlady pan se narodil behem necele hodiny od jejich odjezdu. Takze ve vysledku, milacek dojel s malou do prace, rozbalil ji hracky v kancelari pod stolem, ta se posrala, on ji s nejvetsim sebezaprenim prebalil, ja jim zavoala a oni jeli domu

Negativum na poslednim porodu pro me bylo to, ze nebylo hlidani a ja tak nemohla mit milacka u sebe. To me mrzi a vzdy mrzet bude. Ale je pravda, ze jsem u posledniho porodu strasne kricela, tak mozna dobre, ze u toho nebyl Duvera ve me a mimi me u zadneho porodu neopustila (nastesti)