za mě - pocity celkově pozitivní, ale nepříjemných bylo pár minut, kdy jsem byla sama ve vaně, klekla jsem si a cítila, jak hlavička jde už ven. Muž vedle uspával staršího syna a PA byla v tu chvíli na cestě a mně bylo jasné, že už to k porodu nestihne, že už to bude hned. Začala jsem asi zmatkovat, zakřičela jsem na manžela, ten vykulený přiběhl a nechápal, co se děje, pak začal zmateně hledat v mobilu číslo na PA... a mezitím miminko krásně samo bez tlačení vyklouzlo do vody. Idylka s novorozencem klidně pozorujícím okolí se taky nekonala, místo toho pořádný křik. To už jsme si ale oddychli, že je to nejhorší asi za námi a dítě venku, a uklidnili se, PA potom dorazila a pomohla s placentou a vším ostatním. Akorát potom ještě když jsme o tom mluvili spolu a s příbuzenstvem, tak mě muž v podstatě obvinil z nezodpovědnosti, že jsem nepoznala, že už rodím a že kvůli mně to PA nestihla. Takže všechno dopadlo dobře, ale byl tam ten zmatek v tom kritickém momentě.