Neuraž se, ale - nejsi vadná?

Ale když už se ptáš:

1) Klamanie - jakýkoliv trest nemá cenu. Dítě lže ze strachu před trestem. Takže čím větší strach z trestu, tím víc bude lhát. Jediný recept na lež je dítě přesvědčit, že lhát matce není v jeho zájmu. Já dětem říkám: Když mi budete lhát, nebudu se za vás moci postavit, když vás někdo z něčeho obviní, a vy v tom budete nevinně. Protože vám nebudu moci věřit.

2) Nadavanie - Trest opět postrádá pointu. Nadává člověk v situaci, kdy se potřebuje ventilovat. I dítě se potřebuje ventilovat. Takže spíš je třeba ho vést k tomu, že člověk by měl mít určitou úroveň a nadávky jsou pod tuto úroveň. A když bude sprostě nadávat, budou ho ostatní lidé podle toho hodnotit.

3) Neupratovanie - je špatné prezentovat dítěti úklid jako povinnost. Je třeba dítě vést k tomu, aby pochopilo, že štěstí a spokojenost rodiny závisí na spolupráci - rodiče vydělávají peníze, starají se o to a o to - ale na vše sami nestačí. Takže když dítě chce třeba tohle nebo tamto - musí se také podílet. Protože když budou rodiče místo něho uklízet, nebudou mít čas věnovat se něčemu jinému - třeba společnému programu s dítětem.

4) Neposluchnutie prikazu - záleží na příkazu a na věku a mentální úrovní dítěte. V tomto případě jsem dřív sahal i k fyzickým trestům, dnes občas musím zařvat, ale snažím se (a zdá se, že to funguje) děti navést na to, že jim táta něco nenařizuje jenom pro to, že ho to baví, ale že tím sleduje především jejich vlastní zájem... je to fuška, chce to se obrnit trpělivostí... ale snad to ovoce přinese

5) 5 v skole - trestat dítě za známky je úplně ta největší volovina, jaké se může rodič dopustit. Dítě musíš od malička vést k tomu, že se učí pro sebe. Dítě by mělo být zdravě ctižádostivé a špatná známka by ho měla mrzet. V takovém případě by měl rodič spíš přispěchat na pomoc: Ty máš pětku? A co ti nešlo? Tak se na to spolu podíváme...