Brala jsem to tak nějak normálně, moc jsem se tím nezabývala. S těmito holkami jsem se moc nedružila, ale bylo to spíš tím, že mi vždycky stačily 2-3 kámošky + banda na paření, kde jsme se spolu nepářili. Ty hodně veselé v rozkroku jsem považovala za rozhoďnožky, kterých jsem tak trochu litovala a trochu jimi pohrdala. Ale žádné velké vášně to ve mně nevzbuzovalo. A rozčilovali mě machři, co jim nestačily zářezy na pažbě z řad už zmíněných rozhoďnožek, ale sbírali skalpy plachých romantických holek, které pak byly nešťastné, řezaly si žíly, brečely, ztratily sebeúctu.
Teď je mi jich většinou líto, že neznají to nevinné randění a romantiku.