Nevinné, co brečely, my vždycky šly na nervy, ale myslím, že většinou šlo prostě o nedorozumění a někdy i o nedostatek zdravého úsudku. Když jdu někam do atelieru s partou lidí, co se okamžitě svléknou, pak recitují Ferlinghettiho a pak se vrhnou na hrupáč, tak nečekám, že si mě někdo ráno vezme za ženu. (Napadá mě, že tohle bych asi měla napsat někam na stránky pro náctileté).