Co dál, to si musíš rozhodnout sama. Všeobecně mne zajímají myšlenky lidí, kteří mají čtyři a více dětí. Nechápu je, já bych to nezvládla a asi bych to ani zvládnou nechtěla, jsem pohodlná, nicméně je obdivuji.
Ale k tvému- pakliže jste se rozhodli pro páté dítě, předpokládala bych, že základní věci máte vyřešené a to i pro případ problému(bydlení, auto, finanční jistoti alespoň na denní potřebu pro 7 lidí) A nemáte. To mně docela vyděsilo, protože jsem si v téhle situaci představila sebe, pohodlnou ženskou, a ojel mně mráz. Veskrze nesouhlasím s potraty z chvilkového poblouznění. Jako že chvíli dítě ano a pak náhle něco není jak má být a tedy zase ne. Ale upřímně, já být ve tvé situaci, nevím, jak bych jednala. Uvrhnout rodinu v dnešní době do jakékoli nejistoty a zvláště pak do finanční, mi příjde jako skoro vztahovražda a opustit manžela s hrdostí a pěti dětmi je jistá porucha zralého uvažování. Takže bych si sedla s manželem, vzala tužku a papír a prachsprostě počítala a hovořila. Nešla bych spát do té doby, než bych si byla jista jedinou správnou cestou. Ačkoli. ať to vezmu z jakéhokoli konce, v téhle chvíli bude každá cesta asi né ideální.