tak mladej Wágner je trošinku extrémista, ne každý náš potomek se bude ráchat v Amazonce případně lézt na Anapurnu.

Jako matka velkých dětí říkám, žeo velké je strach menší, rodič podvědomě akceptuje jejich životaschopnost a nemá v sobě celodenní potřebu je chránit (kontrolovat).

takže pokud žijou přiměřeným způsobem(tedy nejedou v nějaké závislosti a nejsou-li v jednom kuse vztahově vyřízení) je jejich dospělost vlastně úleva od fónií.

A ačkoliv jsou mé děti dost dobrodružných povah, netrpím. Jo, když jim byly 2 měsíce a nekrkly po mlíku, bylo to o moc horší:)

Nejmladší je 6 a tam mám ještě pupeční šńůru, přemýšlím často, kde je, jak jí je.., ačkoliv jí objektivně hrozí daleko míň věcí