Věřím, že rodič je průvodce, který má dítě vybavit do života a propustit - podobně jako ty. Strach o děti přichází, ale vždycky se ho snažím "prodýchat" s tím, že za předpokladu, že jsem udělala všechno, co jsem mohla, další průběh už není jaksi v mých rukou a zmítáním se ve strachu ničemu nepomůžu, spíš naopak - což mě trochu zklidní , a zatím se situace vždy nakonec zlepšila/vyřešila. Odnaučila jsem se představovat si předem ty nejhorší scénáře (třeba když jsme nevěděli, kam od domu odešel pětiletý syn)- zbytečně bych se zaplavovala stresovými hormony a zatemnila si mozek... Vždy ale poprosím o pomoc Toho, kterému nevěříš ...