Přidat odpověď
Nevím. O mne nikdy nikdo strach neměl. Když jsem se v době před svými 18tými narozeninami čas od času objevila u matky, obvykle reagovala slovy "už jsem se radovala, že se nevrátíš vůbec".
O syna mám takový ten normální strach, třeba když jede sám na tábor nebo kamkoli daleko, tak mám strach, aby dobře dojeli a v pořádku se vrátili, ale nijak patologický - ostatně, na to myslím ať jede kamkoli kdokoli z lidí, které mám ráda, protože vím, jaká hovada jezdí po silnicích a co všechno se může stát.
Předchozí