Šárko dcera je v Anhlii ( do dalších přijímaček) , ubytování přes net mají super a práci tam získali na místě ihned přes místní agenturu. Ale Holandsku byli její kamarádi a zkušenosti dost otřesný, nakonec za nima jeli do Anglie. A slyšela jsem to i u víc případů.


Jinak k tématu - Br hlavní je naučit dceru , že má zodpovědnost hlavně sama za sebe, že pokud se něco stane jí, tak ona to odskáče. Přesně ja to píše Monty - rodičům to může být tisíckrát líto, ale následky si opnese to dítě. Jak už tu padlo, to osamostatňování, chození večer ven ( zvlášť u holek) , není pro rodiče vůbec snadný, strachu jsem si užila taky dost, řešilo se to tím, že spaly holky buď u nás nebo v jiné rodině, jen aby nechodily večer samy domů. Postupně se to zmírňuje, když vidíš, že je dítě rozumný, pak zas další vlna, když vrstevníci začínají mít řidičáky, aby nesedla k nějakýmu machrovi, teď už má řidičák sama, takže starost, aby jí někdo nenabořil ... a nakonec stejně odejde. Jestli se mi stýská nebo mám strach? Stýská se mi, ale strach už moc nemám, nebo jen takový zazděný, prostě si nepřipouštím, že by se něco mohlo stát. Dětem jsem totiž zakázala i jen aby byly nemocné, natož aby se jim něco stalo ( jako sama pro sebe ) . Prostě věřím tomu, že to všechno dobře dopadne.


( mmch u syna se to zatím vyvíjí, ale u něj to bude možná trochu divočejší, ta puberta, tak uvidíme, co čas přinese, jen doufám, že ji přežije a pak už dostane rozum)