Záleží, jaký k nim mají děti vztah.Starší syn(11) měl jen 2-3 mazlíky a jednoho má dodnes v posteli,víc nic.Zato mladší (6) je zvířátky (živými i plyšovými)posedlý. "Specializuje" se na koníky a králíčky(toho má už i živého, na koně mě zatím neukecal).Miluje je, má je pojmenované, hraje si s nimi různé příběhy, všude je tahá. Ví přesně, odkud/od koho daného plyšáka má. Neumím si představit, že bych mu nějakého vyhodila, přestože jich je na můj vkus příliš. Trvá na tom, že se všemi bude spát a večer každého pohladí a přikryje. Aby se do postele k plyšákům vůbec vešel(!!!), má v nohou své postele 2 poličky, odkud na něj "koukají" ti, co už se do postele nevejdou (což spravedlivě střídá). Nějaká zavírací bedna či skříň nepadají v úvahu, pro něj to jsou živí kamarádi a tak se k nim i chová. Občas mě štvou(např. při převlíkání postele), občas je hodím do pračky (když není syn doma, považoval by to za týrání zvířat).Rezignovala jsem, má samé vkusné, žádné kýče, kdo si hraje-nezlobí.