Moje deti byly driv zvykle travit vetsinu vikendu u babicky. S pritelem jsme zacali jezdit po ruznych akcich a vyletecha kde to bylo mozne, deti jedou s nami. Na vikendovou kalbu oslavy narozenin je teda nebereme, ale tenhle vikend jsme meli vylozene rodinny. Deti, pes, prochsazka do lesa, v nedeli obed u babicky, navsteva znamych, zmrzlina..
Bereme je po pamatkach, na vylety, za kulturou. Sice vetsinou zacinaji slovy "a my nepojedeme k babicce?", ale ve finale se vecer dozaduji telefonu, aby babicce zavolaly a rekly ji, jak bajecne se s nami cely vikend mely a co uzasnyho jsme delali, hrali, uvarili, zazili. Je to uzasnej pocit.

Jo, myslim, ze ze zacatku nebyly nadsene, ze je "gfurt nekam tahame", ale postupem casu tomu prichazeji na kloub. Vylety mame vesely, zajimavy, Oba mame radi stary hrady a hrbitovy, prirodu a romantiku a desne nas to bavi. Myslim, ze holky jednou budou stejny nadsenci, jako my.