Můj půlroční syn je podle jeho babičky chudák. Protože mu nechci:
- dávat polštář
- dát na svačinu Pribináčka
- dát na večeři krupici s mlékem a cukrem
- nesladím mu čaj
- zakázala jsem ho dávat sedět, když ještě sám nesedí
- zakázala jsem ho chytat za ruce a stavět
Pokaždé, když jsme tam, tak poslouchám "Ty můj chudáčku, ty nic nemůžeš. Ta tvoje matka je hrozná, nic ti nedovolí. Já bych ti tak dala polštářek. Vždyť může mít polštářek. Proč mu ho nedáš? Proč mu ten čaj neosladíš, stejně si ho jednou bude sladit." A tak pořád dokola.
Samozřejmě, že pokud ho tam chvilku nechám samotného, tak než přijdu, leží na polštáři nebo se vsedě kymácí a padá na gauči. Co tam jedl a pil se raději neptám.
Máte to s babičkama taky tak?