Já si právě ten azylový dům moc nedokážu představit. Finančně bysme na to samozřejmě byli, ale vezmou mě v případě, že mám automobil v hodnotě 500 000 Kč? Asi řeknou, že ho můžu klidně prodat, ale to nemůžu je hrazení z příspěvků. Navíc auto je pro syna a fungování s ním nezbytné. Kam potom dát věci, co máme? Třeba jen rehabilitační stůl zabere strašně moc místa. Máme největší velikosti. Potom kompenzační pomůcky. Těch je taky řada. Z nábytku toho tolik není, ale třeba celé vybavení dětské pokoje. Rozprodat to nechci. Hrozně dlouho jsem na to šetřila. Mám k tomu určitý vztah. Je to dělané tak, aby to odpovídalo potřebám postiženého syna. Navíc po odchodu z azylového domu bych zase nic neměla.

Teď se to snažím provézt tak, abych měla na přechodnou dobu trvalé bydliště u přítelkyně otce, která bydlí v krajském města. Ta mě potom odhlásí a spadnu k nim na úřad. To pro mě znamená, že už tam budu moci žádat o přidělení bezbariérového bytu. Nebude to hned, ale už tam budu mít alespoň žádost.