sapu v libuši jsem objevila už před deseti lety . dokonce mám ještě někde kartičku bez které tam tehdy nepouštěli. a jezdila tam na jídlo jednou týdně 130 km tam a zpět. byla to určitá závislost. nakupovala jsem tam potraviny, u nás koupit nemožné. ráda vařím východní kuchyni a tam je na exotické potraviny a koření ráj.
dneska si zajedu do chebu. nakupuji v obchodě, který není pro běžné návštěvníky tržnic, ale je určený pro vietnamce, nebo číňany. to co potřebuji, seženu. ale kachní polévku se skleněnýma nudlema, tady nikdo neumí ale bun cha jsem jedla lepší tady, než v sapě.