No, musím uznat, že to je s dětmi jiné, prostě není tolik kdy .
Děti mají oči i uši všude, takže o spontánnosti si můžeme nechat jen zdát... Nejvíc klidu je až večer, když už opravdu spí, což je ovšem čas, kdy jsme i my rodiče grogy a chuť se velmi snižuje...
Druhá možnost je, že jsou u babičky (bydlíme společně, ona v přízemí), ovšem to se zase může stát, že se jedno s dětí z ničehož nic "utrhne" a uteče za námi nahoru a ťuká vehementně na dveře ložnice a něco chce .
Momentálně čekáme čtvrté dítě (resp. čtvrté a páté, protože budou dvě ) a vždycky si říkám, jak to za těch starých časů dělali, že v jedné světnici stihli vyrobit třeba 10 dětí - kdy a jak to proboha stihli!?

Doufám, že se to taky někdy zlepší, ale moc tomu nevěřim