Přesně tak.
Můj táta má dvě holky, pamatuju si z dětství, jak furt někdo na to měl "legrační" připomínky. Myslím ale, že mu kluk přece jen trochu chyběl, je ze tří kluků a měl blízko k tátovi, mezi třemi ženskými mu přece jen chyběl spojenec, tím spíš, že nás se ségrou hodně "okupovala" máma.
Já mám s prvním mužem kluka a holku, toužila jsem po klukovi, protože mi holky připadaly "horší". Pak se mi to nějak přetočilo a začala jsem chtít holčičky, mám dvě a teď najednou mi přijde, že jeětě by to chtělo hošíčka .
Druhý muž vyrostl vpodstastě sám mezi ženskými a kupodivu mírně preferoval dcerušku, teď je do ní blázen.
Mít holčičku je hezké, mít kluka je taky hezké, co a jak se vyvine v budoucnosti stejně nevíš.
Člověk by měl být rád, že vůbec má děti a když jsou ještě ke všemu zdravé, tak se dál nerouhat.
Teoreticky může být blbé, pokud budeš špatně snášet snachy,že budeš mít jednou jakoby "dál" vnoučata. Ale ten problém může být i s dcerou. A já mám teď třeba tchýní skvělou, mám k ní vztah jako k mámě.