Isu, ano, jeho rodinná anamnéza ho k tomu předurčila.
Podle toho, jak popisuješ chování vašeho syna, si myslím, že mu otcův přístup vcelku vyhovuje. Opravdu jsou děti, které se učí nezábavnou látku proto, aby to uměly, a to dobrovolně a bez nucení. Nejsou časté, ale jsou. Mám takovou příbuznou, aktuálně dělá velký doktorát na farmacii, její bratři jsou vyučení ... Kluky mohli jejich rodiče honit do učení do alelujá a nic, kdežto dcerunka další podněty vstřebávala jako ranní rosu.
U prvního dítěte jsem si myslela, že jsem geniální matka a umím mu to podat, u druhého jsem pochopila, že sebe jsem přecenila a dítě podcenila. Prostě každý jsme jiný. Přeju ti, aby to druhé bylo aspoň z polovičky tak vnímavé a vstřícné jako první dítě.
Jo a ještě jste před pubertou, taky se všechno může rázně a dramaticky změnit. Vůbec nechci strašit, ale měla jsem na ZŠ geniálního spolužáka, který ve 20 seděl v base ... cosi se popsulo u nich v rodině a on to neustál.