Přidat odpověď
Já to mohu posuzovat pouze z vlastní zkušenosti a pár příběhů zvenku.
Nebýt zákroku doktorů, tak jsem již manželku ztratil 2x při porodu. Při prvním porodu se rozběhla preeklampsie (božec, na který se doma umíralo 100%, indikace k ukončení těhotenství CS). Protože právě neonatologové tlačili hodně na "přírozený průběh" a řádný termín, tak bylo v nemocnici zvykem odkládat všechna tahle rizika až na hranici možného. Takže k rozhodnutí o CS došlo podle nás poměrně pozdě, v podstatě až na základě problémů s monitorem. Samotný tlak hormí přes 180 a špatné jaterky nestačily.
Rozhodnutí: CS, jenže po začátku anestezie (úplné) začal tlak prudce stoupat a anesteziolog měl co dělat to zvládnout. Porod byl přerušen a tak si dítko užilo přes 30 minut narkózy s maminkou. Myslím, že spolu s těmi problémy na monitoru před porodem je to původ silné LMD, vývojových problémů, ochrnutí - dysgrafie, logopedic. problémů i dyslexie. Chvála Pánu Bohu, je to za námi synek v první třídě hodnocený jako obtížně vzdělavatelný, je na víceletém gymplu, ale to je již jiná story. Doma? 100% smrt matky i dítěte. V nemocnici se navíc neubránila legionele, takže ještě revize rány, v tom rozhašeném stavu jí nesedla krev (40 horečky...), ale přežila.
Druhá šla lehce, (preeklampsie se většinou neopakuje), hlídal si to už primář, ale stejně se manželka neotevřela, takže opět CS.
Existují i naprosto plynulé normální porody, kde dojde například k odtržení placenty a pak je fofr, záleží na sekundách.
Riziko domporodu je imho příliš velké, než by bylo přípustné pro akceptaci "příjemnějších podmínek", aby tím nebyla založena nedbalostní trestní zodpovědnost. (Asi jako by si chtěla infarkt léčit doma aspirínem - ono to taky někdy pomůže.)
Předchozí