Myslim, že Krejčířová by to poznala. Dostali jsme se k ní až ve čtyřech a půl, ale ona poznala diagnózu už z mýho mailu (a to já nevěděla, na co se zaměřit - napsala jsem prostě co mě napadlo). Po příchodu k ní si jen ověřila pár drobností a po 10 minutách byla bez pochybností.

Určitě to nejde vždycky, ale syn je naprosto čistej případ - nemá žádný jiný problémy, který by ji mohly mást a tu dysfázii má těžkou, takže hodně výraznou. Když se těch problémů sejde víc, nebo jsou hraniční, tak je mi jasný, že to ve dvou letech nejde.
Zdejší psychologové samozřejmě nepoznali vůbec nic (teda jo: hluchotu, špatnou výchovu apod).