Přidat odpověď
Když tchyně převěšovala MOJE prádlo, vadilo mi to VELMI. Tak moc že jsem si na manželovi vybrečela vlastní sušák (bydleli jsme u nich a když jsem zjistila že to dělá, zhysterčila jsem, chlap skočil do auta a jel do Baumaxu pro sušák a ten jsem měla u sebe v ložnici, pravda byla ta že já na to prádlo zapoměla a ona si ho jen chtěla posunout aby si měla kam pověsit svoje, no ale měla mi to říct, já bych si ho sundala sama, tohle mě fakt vyvedlo z míry že mi někdo vrtá v mým prádle...).
Od té doby - kdy jsem naprosto pánem svého jakož i celého rodinného prádla výhradně já sama - je mi úplně šumafuk jak to dělají druzí. Takže - peru kdy chci resp. kdy si vzpomenu, na počasí a denní době mi přitom nezáleží, snažím se tak o 1 pračku denně dle Flylady hesla "A load a day keeps chaos away", ovšem vyjde mi to tak 3x do týdne. Vyndávám z pračky kdy chci resp. kdy si vzpomenu, pokud ještě ten den co pračka doprala tak jsem king. Věším na sušák v bytě - vytahovací ke stropu - hned vedle pračky, tudíž koš nemám a nepotřebuju, prádlo mi nikdo neočumuje. házím to přes šňůry, kolíčky nemaje - nepotřebuju - takže ani neřeším jejich barevnost a řazení. Sundávám kdy chci resp. kdy si vzpomenu, hodím do koše na žehlení (teda jen to co hodlám žehlit, ostatní uložím rovnou do skříně) a učím prádlo trpělivosti - tj. že ho budu žehlit taky až ...... se sejde konstelace a bude se mi chtít, nebo někomu (nejčastěji mě) vznikne akutní potřeba mít určitý kus oděvu vyžehlený. Žehlím velmi "free" způsobem, žádné švy natož rubové strany oděvů mě nedojímají.
Předchozí