Zapomněla jsem napsat, že poté, co někomu ublíží, tak se tomu ještě strašně směje a na moje vážné upozornění, že to opravdu není legrace, tak se ještě hádá, že to je legrace a směje se dál.
Párkrát už mi ruply nervy, že jsem na něj zařvala, že to muselo být slyšet až na druhym konci vesnice...v tu chvíli pochopil, že fakt asi přestřelil.

Vysvětluju dokola a dokolečka, už někdy od 1 roku, kdy se to u něj začalo objevovat.

Teď pro jistotu, když něco dělá a já na něj houknu "nech toho", tak on hnedka taky začne povídat "nech toho" (jako že na mě).

Asi mi dochází trpělivost, potřebovala bych někde načerpat nové síly :(