Turbinko,
vidíš sama, že jste udělali velikej pokrok - takže to asi řešíte dobře.... ono se to fakt musí intuitivně - a brát to tak, že k něčemu dospěje později a k něčemu holt asi nikdy. Můj syn si v životě nešel s klukama kopat s míčem - nezajímá ho to, nebaví, má problém s hlukem a velkou koncentrací strkajících se dětí. Rady, že "se to zlomí" prostě už neřeším. Myslím si, že může prožít plnohodnotný život i bez fotbalu. Ani já ani manžel jsme kolektivní sporty nikdy neprovozovali, tak proč k tomu nutit naše děti? Děti plavou, lyžujou, bruslí, lezou, jezdí na kole atd.
Tom je taky mamas, ale postupně zvykáme. Teď byl nemocnej, takže jsem ho nechávala doma, než jsem vyzvedla ze školy mladší (cca dvacet minut). Někdy před půl rokem jsem tu psala, jak nechtěl jet v parku dětským vláčkem sám (tj. se sestrou ale bez rodičů). On je hrozně úzkostnej - když jsme jeli lyžovat, tak byl z toho hrozně špatnej, že "si zlomí nohu". On prostě řeší takovéhle pitominy. S tím vláčkem řešil to, že kdyby měl s sebou ve vláčku hračku (neměl!), a ta mu upadla a on se pro ní natahoval, tak by mohl vypadnout z vlaku (to poté, co jsem mu půlhodiny vysvětlovala, že fakt může jet sám na vláčku, že ho "nikdo neukradne" - to byla taky jeho velká obava).

S tím balením věcí - u nás hodně pomohlo se školou a rozvrhem to, že dostal hodinky. A ví kdy má přestávky a kdy končí škola a tím, že si může ověřit kolik času mu zbývá, tak je víc v klidu.... ale Tom je právě to dítě, které potřebuje pořádek a vědět co bude a mít věci co nejvíc pod kontrolou.... Nepomohlo by, kdyby u vás učitel trošku připomínal to balení během hodiny? Třeba "jestli jste dokreslili obrázek do sešitu, tak si teď hned ukliďte pastelky" nebo "učebnici už nebudeme potřebovat, dejte si jí do tašky" atd... aby toho pak nebylo moc najednou...? A spíš pro všechny děti, jak začne jedno dítě vyčleňovat, tak mi přijde, že to z něj bude "dělat blbce" (jako "Maty, ty si musíš začít balit věci teď, ostatní až za pět minut"). Prostě trošku to zařadit do programu celé třídy...?