tak já vyrůstala sama s tátou a s o 11 let starší sestrou. Mamka umřela, když mi ještě nebyly tři roky a nepamatuji si na ni vlastně vůbec. Táta to zvládal skvěle, vařil,pral,uklízel, ale našel si čas na povídání s námi vždycky, když jsme chtěly. Chodil se ségrou do tanečních(hlídala mne sousedka ),vodil mne do školky,pomáhal s úkoly...zvládal dvě zaměstnání a z toho druhého výdělku stavěl svépomocí spolu se svým bráchou chatu. Dodnes nechápu, jak to dělal, asi nespal nebo co.Byl vždycky(naštěstí ještě je, za necelý rok oslaví osmdesátku)moje vrba. Řešili jsme všechno(včetně menzesu,chození s kluky a mého prvního sexu) vydržel si se mnou povídat celé hodiny a já se to dnes snažím předat svým holčičkám. Měl ve mne vždy aboslutní důvěru, měla jsem tolik volnosti, kolik jsem chtěla, ale taky vnitřní kompas, který mě nenechal jít za "čáru". Dodnes si myslím, že to bylo kouzlo jeho výchovy-nevýchovy, důraz na vlastní zodpovědnost a sebekázeň. Když jsem již ve značně pokročilém věku zjistila, že mne přitahují ženy a ne muži,byl on ten, kdo to věděl jako první a podpořil mne. Mou životní družku přijal za svou a nyní, když je rizikově těhotná se třese spolu se mnou o ni a našeho budoucího prcka, je prostě SUPER!!!