Já jsem měla hrozně zvláštní dětství. I když jsem vlastně moc toho dětství neměla.

cca rok po mým narození přišla sestra. Do mých pěti let si nepamatuji prakticky nic. Jeden večer si ovšem pamatuju přesně. Bylo mi právě pět roků a mamka žehlila, táta se povaloval na gauči a šíleně se hádali. Se sestrou jsme byly zahnané do postele do vedlejšího pokoje (byla už tma, asi podzim, to už nevím). Potom nás mamka ráno kolem páté vzbudila a říkala že odcházíme. Tátu si pak už vůbec nepamatuju, asi tam nebyl Odnášely jsme si hračky a vím, že můj strejda přijel pro mou postel. Pamatuju si jak jsem stála venku před panelákem a držela hnědýho medvídka - na ruku, maňáska a koukala na hvězdy a brečela, že chci zpátky. Toho medvídka má teď můj syn ...potom jsme bydleli u babičky. Táta nejdřív jezdil každý víkend...a pak najednou jen jednou v měsíci.

Když mi bylo asi šest nebo sedm našla si máma novýho přítele. To už si pamatuju dobře. Neměli jsme na jídlo. Maso bylo jen v neděli a jen vyjímečně. Zato nevlastní otec rád chodil denně na pivo. No spíš na osm piv. Pamatuju si jak měl na zdech hnusný smradlavý zatuchlý koberce a jak byly v oknech mříže a topili jsme kamnama v kuchyni na uhlí a psal se rok 95-96. Rád nás bil všechny. Musela jsem jíst jeho odpornou křenovou omáčku, kterou doneška nenávidím. A nesměla jsem jít spát dýl než v osm hodin a chodit na záchod (stejně tak sestra). Pak se asi mamka zbláznila a otěhotněla s ním. A vlastní táta jezdil ještě míň.

Pak jsme zase utíkali.

Někdy ve 13 jsme šli k jinému "tátovi". A ten byl moc hodný. Nikdy na nás nesáhl pokud nebyl opravdu důvod. Chodil s náma k doktorovi. Vařil. Vozil nás na výlety. Bylo to úžasný já jsem prostě jeho dcera. Vychoval mě on a za to mu neskutečně moc děkuju. Je to ten nejlepší táta na světě. I když nevlastní ...dnes s ním má mamka čtvrté dítě. A to je pouze o rok starší než můj syn.

V 16 jsem otěhotněla a odešla bydlet s přítelem na vlastní pěst. Řekla jsem, že jí nebudu přidělávat víc problémů a nechci aby živila víc hladových krků. Nikdy jsme neměly extra dobrý vztah. Nepamatuju si, že by nás pomazlila nebo dala pusu. Zato tátu (vlastního) jsem ráda měla i když co to je "zač" jsem zjistila až teď v dospělosti.

Otec mě teď nenávidí. Máma se mnou občas mluví, vnuka zbožňuje. No a já nežiju s tím, se kterým dítě mám, ale s nevlastním tatínkem. A nešlápla jsem vedle. Je to ten nejlepší člověk na světě. Nejlepší táta pro mého syna. A i když si SŠ dodělávám až teď...spolužáci mi nedávno řekli, že mi to dětství vrátí. Málem jsem brečela. Mám kolem sebe konečně neskutečně hodné lidi. Za to děkuju Bohu nebo někomu kdo je nahoře prostě.
Marmat